Nečekaná událost na závěr tábora
Před třemi lety, na samém konci pětitýdenního příměstského tábora, se odehrála událost, která zásadně změnila jeho závěr. Vraceli jsme se z lesa z poslední hry a před námi už byla jen závěrečná oslava a rozloučení.
Na cestě zpět jeden ze starších chlapců psychicky nezvládl posměšky dvou dalších kluků. V návalu emocí nečekaně vytáhl z kapsy nůž a naznačil, že ublíží chlapci, který se mu vysmíval. Zda šlo o vážně míněný úmysl, dnes už nelze s jistotou říct. V nastalém zmatku však došlo k nešťastnému poranění – jednoho z chlapců pořezal na zápěstí. Rána byla vážná a silně krvácela.
Vedoucí, který byl nejblíž, okamžitě zasáhl a zahájil první pomoc. Díky Bohu tudy procházel lékař, který pohotově pomohl. Okamžitě jsme přivolali záchrannou službu a rozdělili si úkoly – část vedoucích odvedla děti do bezpečí, jiní zůstali u zraněného a další se starali o chlapce, který incident způsobil. Ten se psychicky zhroutil a potřeboval klid a dohled.
Situaci komplikoval příjezd policie, která dorazila dokonce dříve než záchranka, protože otec zraněného chlapce pracuje u policie. Proběhlo šetření a jako hlavní vedoucí jsem byla vyzvána k podání vysvětlení a předložení dokumentace k táboru.
V této chvíli jsem se rozhodla požádat o pomoc právníka spolupracujícího s Dorostovou unií. Jeho jasné a věcné instrukce mi velmi pomohly v dalším postupu i v komunikaci s rodiči i policií.
Závěr celé události byl naštěstí dobrý. Zraněný chlapec byl v nemocnici ošetřen, měl několik stehů a – díky Bohu – nebyla zasažena tepna. Následovala citlivá komunikace s rodiči obou chlapců i osobní setkání dětí. Po několika týdnech celou situaci nakonec uzavřela upřímná omluva chlapce, který incident způsobil.
Pro mě i pro ostatní vedoucí to byla velmi těžká zkušenost, zároveň však i silná připomínka odpovědnosti, kterou neseme. Zůstala ve mně hluboká vděčnost za ochranu života zraněného chlapce a za pomoc lidí, kteří v krizové chvíli stáli po našem boku.